Blízkovýchodní literatura má v České republice již po řadu let své důstojné zastoupení. O její pozici na literárním trhu se zasloužili významní arabisté a také literárně zaměření lingvisté zajímající se o psanou tvorbu různých oblastí Blízkého východu. Česká literatura si naopak v arabských překladech své místo teprve hledá. Zájem o knihy českých autorů je však v zemích Blízkého východu až překvapivě silný. Své o tom vědí přední překladatelé a rodilí Arabové, díky nimž spatřila díla klasické i moderní české literatury světlo arabského světa.

Jako přední zástupce této překladatelské linie je třeba jmenovat zejména tuto pětici osobností arabsko-české překladové scény: Charifa Bahbouha, zakladatele orientálního nakladatelství Dar Ibn Rushd, v jedné osobě tedy nakladatele, spisovatele, překladatele a profesora arabského jazyka. Dále pak Chalida Biltagiho, bohemistu, slovakistu, překladatele staré i moderní české a slovenské literatury. Syrského lékaře a překladatele české a slovenské literatury, Ghijata Mawsiliho. V další řadě pak Burhana Kalaka, překladatele a bývalého palestinského diplomata v Praze. V řadě poslední je pak třeba jmenovat i známého syrského režiséra a rovněž překladatele Morise Issu.

Všechny tyto jmenované osobnosti česko-arabského literárního světa spojuje především cyklus krátkodobých návštěv či přímo cílená dlouhodobá imigrace do tehdejšího Československa, později České republiky. Nebáli se otevřít cizí kultuře a společnosti. Ochutnávali zdejší tradice a zvyky. Přišli na chuť českému jazyku. Začali číst takové velikány české literatury, jakými byli a doposud jsou spisovatelé jako Karel Čapek, Božena Němcová, Jaroslav Hašek, Jan Neruda či Jaroslav Seifert.

Záhy si svou houževnatostí a zápalem pro dobrou věc osvojili krásy i záludnosti českého jazyka, sebrali odvahu (kolikrát ještě na úkor svých skromných překladatelských zkušeností) a začali překládat texty klasiků, které toužili nabídnout arabskému publiku.

Karel Čapek v Bejrútu

Spisovatel, novinář, dramatik a překladatel Karel Čapek napsal řadu děl, ovlivněných především jeho filosofickým cítěním a silným uvědoměním si postupujícího vědeckotechnického pokroku. Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy publikované roku 1929 jsou psány v detektivním duchu a nechybí jim ani typický Čapkův humor. Povídek je dvakrát čtyřiadvacet a vycházely nejprve v Lidových novinách, ve kterých Karel Čapek působil od roku 1921 jako redaktor. Výběr Čapkových čtyřiadvaceti povídek z celkových čtyřicetiosmi se na pulty arabských knihkupců dostal díky překladatelské práci Burhana Kalaka. Publikace byla vydána prostřednictvím italského nakladatelství Al Mutawassit, sídlícího v Miláně, a to ke dni 125. výročí narození Karla Čapka, tedy k datu 9.1. 2016. Kniha se vzápětí představila na knižním veletrhu v Bejrútu a poté pronikla mezi knihkupce do Libanonu, Sýrie, Egypta a následně do celého arabského světa.

Úvod k arabské verzi této knihy Čapkových povídek poskytl známý arabista a pedagog Luboš Kropáček.

„Pravou podstatou povídek Karla Čapka je humanismus. Autor nahlíží do samotné hloubky osobnosti a hledá, co je v určitém člověku pozitivní, i když třeba spáchal nějaký ten přestupek. Myslím, že by Karla Čapka jen stěží napadlo, že se za nějakých téměř sto let objeví jakýsi Arab a přeloží jeho povídky. Ty povídky jsou vážně moc zajímavé a technicky opravdu dokonalé. Myslím si, že arabský čtenář z nich bude mít skvělý čtenářský zážitek,“ říká sám autor arabského překladu, Burhan Kalak.

‚Povídky z jedné a druhé kapsy‘, vydalo Al Mutawassit.

Válku s mloky pak přeložil syrský lékař, bohemista a slovakista, Ghijat Mawsili.

Arabského překladu se dočkalo rovněž Čapkovo protiválečné drama Matka vydané roku 1938. Do arabštiny jej přeložil a roku 2011 vydal zakladatel orientálního nakladatelství Dar Ibn Rushd, Charif Bahbouh. V témže roce přeložil také Čapkovu Bílou nemoc, další protifašistické autorovo dílo publikované roku 1937. Do česko-arabského překladatelského repertoáru Charifa Bahbouha patří i kniha České povídky a pohádky, která je arabským překladem výboru povídek významných předních spisovatelů. V závěsu za Karlem Čapkem jsou zde prezentovány povídky dalších významných českých spisovatelů, jakými jsou: Jaroslav Hašek, Jan Werich, Božena Němcová, Jan Drda, Ota Pavel, Jiří Marek a Martin Petiška. Ve své arabské podobě spatřila kniha světlo světa roku 2009.

K situaci překladů českých knih na arabské půdě Charif Bahbouh uvádí v rozhovoru pro Be In Magazine: „Arabové mají o českou literaturu zájem, a pokud je do arabštiny přeložena, moc rádi ji čtou. Na knižním veletrhu v Tunisku, kde nakladatelství Dar Ibn Rushd několikrát zastupovalo Českou republiku, jsme zaznamenali zájem opravdu nevídaný. Byli jsme však jediní, kdo prezentoval překlady české literatury do arabštiny přímo z češtiny. Jinak tam ale byla značná poptávka po knihách Bohumila Hrabala, Jaroslava Haška, Milana Kundery či Franze Kafky. Ti ale byli přeloženi z francouzštiny nebo z němčiny.“

Dalším velikánem české literatury je básník a nositel Nobelovy ceny, Jaroslav Seifert. Také jeho verše získaly svou arabskou podobu. Zasloužil se o to známý syrský režisér a překladatel Moris Issa. Soubor Seifertových básní přeložený do arabštiny a čítající na 200 stran byl vydán roku 1985 v Damašku.

Rovněž syrský lékař a překladatel české a slovenské literatury, Ghijat Mawsili, který studoval a nějakou dobu žil v Československu¹Nyní žije v Homsu, kde je jakožto lékař nejvíce potřebný vzhledem k současné válečné situaci., má za sebou úctyhodnou řadu překladů českých knih do arabštiny. V rámci klasické literatury přeložil Babičku od Boženy Němcové a také čtyřdílný humoristický román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války od Jaroslava Haška.

Z novějších autorů, jejichž díla si vybral ke své překladatelské práci, je třeba zmínit zejména Jiřího Kratochvila, Stanislava Komárka a Michala Ajvaze.

Jiří Kratochvil (*1940), romanopisec, dramatik a novinář, obdržel za svou tvůrčí činnost řadu významných literárních cen. Ghijat Mawsili si k překladu vybral Kratochvilova dvě díla. Prvním z nich je novela s názvem Lehni, bestie, v českém znění vydaná roku 2002, v arabštině pak roku 2013. Autor v tomto svém díle nepřímo naráží na události z 11. září 2001, které však v podobě jiného, přetaveného zla, přenáší do českého prostředí a do doby 50. let. Druhým dílem, které od něj Ghijat Mawsili přeložil do arabštiny, je román Slib, který vyšel v originále roku 2009, v arabštině pak o dva roky později. Spisovatel se v něm zabývá problematikou viny a trestu. Toto dílo je experimentálním literárním projevem, které velmi efektivním způsobem využívá postmoderních a surrealistických prvků.

Dalším spisovatelem, jehož dílo Ghijat Mawsili přeložil, je Stanislav Komárek (*1958), mimo jiné filosof, básník, biolog a antropolog. Jeho román s názvem Černý domeček vyšel v češtině roku 2004. Arabská publikace z pera Ghijata Mawsiliho spatřila světlo světa v roce 2012. Černý domeček je v autorově podání jakousi schránkou soukromého světa, jehož každodenní život je však napínavější než okolo plynoucí dějiny 20. století.

Mawsiliho moderní překladatelskou trilogii pak uzavírá kniha Druhé město spisovatele Michala Ajvaze (*1949) z roku 2005. Tento spisovatel, překladatel a básník je také známý svou novelou Lucemburská zahrada, za kterou roku 2012 obdržel cenu Magnesia Litera. Dílo Druhé město zanechává svého hrdinu uprostřed tajemné, „druhé“ Prahy, živoucích útrob smyslu života. Arabský překlad této knihy vyšel v podání Ghijata Mawsiliho roku 2013 v nakladatelství Al Shaar.

Do budoucna plánuje Ghijat Mawsili překlad některých ukázek z tvorby Jáchyma Topola či Tomáše Zmeškala.

Chalid Biltagi: Babička jako bible

Významnou osobností překladové literatury je Chalid Biltagi, bohemista a slovakista, který nyní žije v Egyptě. Dle vysokého počtu překladů českých a slovenských knih do arabštiny si naši dosl. česko-slovenskou literaturu velice oblíbil.

Chalid Biltagi

Ještě jako nezkušený egyptský mladík recitoval na káhirské akademické půdě zpaměti básně Jana Nerudy či Kytici Karla Jaromíra Erbena.

„S českou literaturou jsem se seznámil na vysoké škole, hned v prvním ročníku. Uměl jsem zpaměti některé Nerudovy básně, jako např. Písně kosmické, také jsem uměl Kytici od Karla Jaromíra Erbena. O těchto autorech a mnohých dalších jsme se učili na vysoké škole. Také jsme četli didaktické texty Jana Ámose Komenského. Samozřejmě jsme se věnovali i slavným reprezentantům české prózy – Boženě Němcové a Karlu Čapkovi. Babička od Boženy Němcové pro nás byla takovou biblí..,“ vypráví Chalid Biltagi.

První povídkou, kterou Chalid Biltagi publikoval časopisecky, a to v egyptském literárním týdeníku, byly Zářivé hlubiny, opět od překladatelsky velice oblíbeného Karla Čapka. Přeložil rovněž Čapkovo vědeckofantastické drama R.U.R., které vyšlo v arabském znění roku 2012, přičemž ke druhému vydání této knihy má dojít ještě letos v nakladatelství Dar Verne v Alexandrii. Chalid Biltagi přeložil také divadelní hru z pera obou bratří Čapků s názvem Adam stvořitel, jejíž arabský rukopis byl však naneštěstí ztracen.

Překladatelsky vděčnou a velmi lákavou může být tvorba pražského německy píšícího spisovatele židovského původu, Franze Kafky. Pod hlavičkou stále stejného překladatele vyšla třídílná antologie, do níž byly – vedle slavné Proměny – zahrnuty i tyto povídky: Popis jednoho zápasu, V kárném táboře, Při stavbě čínské zdi, Zpráva pro akademii, On, Manželé, Umělec v hladovění, Výzkumy jednoho psa, Doupě a Myší národ. Arabská verze souboru těchto povídek vyšla v káhirském nakladatelství Al Arabi roku 2014. Jednalo se o větší projekt, který byl realizován ve spolupráci s českým velvyslanectvím v Káhiře, Společností Franze Kafky v Praze, ministerstvem zahraničí spolu s dalšími významnými osobnostmi, obdivovatele celoživotního díla Franze Kafky z řad veřejnosti nevyjímaje.

„Dílo Franze Kafky má ve světové literatuře své nezastupitelné místo. Jeho obdivovatelů navíc stále přibývá. Navzdory moderní době je odkaz jeho osobnosti a díla stále živý. Nedávno jsme o něm vedli v egyptské televizi debatu. Zabývali jsme se Kafkovým osobním a tvůrčím životem v kontextu jeho doby,“ doplňuje Chalid Biltagi.

Vůbec první dějově souvislou knihou, kterou však Chalid Biltagi přeložil do arabštiny, byl román Nesmrtelnost od Milana Kundery. Ve své překladatelské nezkušenosti tehdy ještě zápasil s výběrem vhodných arabských ekvivalentů, vydán napospas veškerým záludnostem českého jazyka. Milan Kundera se zde výjimečně omluvil ze své tradiční závěrečné korektury – sám totiž arabsky neumí. Vše ale nakonec dospělo ke zdárnému konci a arabský překlad knihy byl vydán v Egyptě roku 2003.

Václav Havel a Arabské jaro

Další osobností, se kterou je arabský svět dobře obeznámen, je bývalý prezident, dramatik a obránce demokratických hodnot, Václav Havel. Chalid Biltagi si pro překlad do arabštiny vybral jeho politický esej s názvem Moc bezmocných. Se ctí se vypořádal s překladem složitých politických myšlenek. V době, kdy Chalid Biltagi pracoval na překladu, měl už Václav Havel vážné zdravotní problémy. V den, kdy překladatel odevzdal svou dokončenou práci vydavateli, autor Moci bezmocných zemřel…

Když jsem se Chalida Biltagiho v rámci našeho rozhovoru zeptala, v čem je pro něj Václav Havel významný, odpověděl:

„Václav Havel je známý spisovatel. Jeho hra Zahradní slavnost byla do arabštiny přeložena už někdy v šedesátých letech. Ale podle mě je větší význam Václava Havla v tom, že byl sociálním a politickým reformátorem, provokatérem Pražského jara, podle kterého se pak nazvalo to arabské, a samozřejmě byl také vůdcem revoluce v roce 1989. Jeho myšlenky občanského sebeuvědomění se šířily v různých zemích a inspirovaly mnoho politických aktivistů.“

Česká moderna v arabském zrcadle

Také knihy moderních českých autorů se dočkaly svých arabských protějšků. Zasloužil se o to opět Chalid Biltagi a pestrá plejáda jeho překladové literatury. Čtenáři v arabsky mluvících zemích si tak mohou přečíst knižní tituly od českých autorů, jakými jsou: Petra Hůlová, Zuzana Brabcová, Martin Vopěnka, Emil Hakl, Patrik Ouředník či Miroslav Verner.

Spisovatelka Petra Hůlová (*1979) čerpá inspiraci pro svá díla především ze zahraničních cest. Je nositelkou trojice významných literárních ocenění – za svůj románový debut Paměť mojí babičce obdržela cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku. Za svůj v pořadí čtvrtý román s názvem Umělohmotný třípokoj získala Cenu Jiřího Ortena. Trojici ocenění pak zakončila Cenou Josefa Škvoreckého za dobrodružný román Stanice Tajga, kterou dostala roku 2008.

Překladatel Chalid Biltagi si z autorčina repertoáru vybral k překladu do arabštiny dílo Strážci občanského dobra jakožto dílo, ve kterém se zrcadlí český porevoluční vývoj. V tomto jejím dalším temném románu vzkvétá na jedné straně svoboda a cesta plná nových možností, zatímco na té druhé bují chaos a pesimismus. Překladatel zde nalézá srovnání s porevoluční dobou v Egyptě, kdy se v rámci střídání režimů jen vyměnila jedna šeď za druhou.

Arabský překlad románového debutu Petry Hůlové s názvem Paměť mojí babičce vyjde letos v nakladatelství Al Arabi.

Dalším českým autorem moderní doby, jehož díla jsou překládána do arabštiny, je spisovatel Emil Hakl, vlastním jménem Jan Beneš (*1958). Tento dramatik, básník a redaktor obdržel za svou literární tvorbu dvakrát cenu Magnesia Litera, a to roku 2003 za novelu O rodičích a dětech, která byla o pět let později zfilmována režisérem Vladimírem Michálkem. V druhé řadě pak v roce 2014 za svou knihu s názvem Skutečná událost. Obě tyto knihy přeložil Chalid Biltagi do arabštiny.

„O románu O rodičích a dětech jsem se dozvěděl od jednoho polského překladatele na bohemistickém semináři v Čechách. Vyprávěl nám, jak je v Polsku úspěšný a jak hodně se prodává. Tak jsem si řekl, že ho také přeložím. Když jsem román pročítal, zaujal mě, přišel mi velmi zábavný. Je to zkrátka takový „mužský román“, podobně jako autorovo pozdější dílo Skutečná událost. Mimochodem, nedávno mě překvapil nakladatel s informací, že o román O rodičích a dětech je velký zájem i v jiných arabských zemích, a že se tedy bude dělat dotisk. Představte si, že se tento český román prodává víc než původní egyptské romány!“ Podotýká s nadšením jeho překladatel Chalid Biltagi.

Román O rodičích a dětech je humorným i filosoficky laděným dílem, jehož děj se odehrává na procházce otce a jeho syna. Procházejí pražskou Stromovkou a společně se zamýšlejí nad současným světem. Směřují ke svému cíli, krok za krokem se ale vzdalují i přibližují.

Emil Hakl v úvodu ke knize říká: „Procházka je magický úkon, spojující sportovní výkon s modlitbou, fňukání sfér s řevem dávno vyhynulých zvířat a vzájemnou výměnou výčitek s vyprávěním vtipů a fórků.“

‚O rodičích a dětech‘, vydalo Al Arabi.

Dalším významným českým autorem, který prorazil se svou knihou na knižní pulty arabského světa, je Martin Vopěnka (*1963). Nejznámějším dílem tohoto spisovatele, nakladatele a cestovatele je knižní trilogie, která žánrově spadá do scifi a fantasy a je určená dětem v těsně předpubertálním věku. Tato trilogie se skládá z těchto dílů: Spící město, Spící spravedlnost a Spící tajemství. První část této trilogie vyšla v Čechách v roce 2011. Děj této knihy klade všemožné starosti na bedra nevinných dětí, kterým se do rukou dostane kormidlo života a je jen na nich, jakým směrem se rozhodnou plout.

O pět let později vyšla kniha Spící město v arabském překladu a s ilustracemi egyptského výtvarníka Saleha Beka ve známém egyptském nakladatelství Kutub Khan, záhy byla představena na Káhirském literárním festivalu. Na půdě domovské univerzity Ajn Šams v Káhiře se pak konalo čtení a beseda s autorem knihy Martinem Vopěnkou a jejím překladatelem Chalidem Biltagim. Publikem se jim stali egyptští studenti a profesoři bohemistiky a dalších filologických oborů.

A takto se Martin Vopěnka podělil o své pocity z návštěvy egyptské akademické půdy: „To přijetí je úžasné, já si myslím, že všude jsou lidi, kteří mají otevřenou mysl a otevřenou duši k tomu, aby poznávali, a zejména jsou to děti, pro které jsem napsal zrovna tuto knížku, která tady vyšla. Já si myslím, že děti přicházejí na svět s otevřenou myslí a až na nějaké patologické případy očekávají dobro, a tu nenávist a nesnášenlivost, tu do nich vkládáme až my, dospělí.“

K uskutečnění překladu své knihy Spící město do arabštiny pak dodává: „Určitě mě to hlavně potěšilo, protože arabsky mluví mnoho lidí a je to starý a vážený jazyk, takže dostat se jako spisovatel do arabštiny je pro mě významné.“

Sám překladatel je rád, že se taková kniha dostala k egyptské mládeži, protože i když má egyptský trh řadu knih určených pro děti a dospělé, těch cíleně psaných pro mládež je poskrovnu. I takováto literatura pak může hrát podstatnou roli při vytváření zdravého teenagerského pohledu na okolní svět a může zabránit nechtěnému pádu do různých extremistických skupin.

Upoutávka na čtení Martina Vopěnky v Káhiře.

V Egyptě ještě na chvíli zůstaneme, a to s knihou významného českého archeologa a egyptologa, Miroslava Vernera (*1941). Ten působil v letech 1975–2000 jako ředitel Českého egyptologického ústavu Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Káhiře.

Chalid Biltagi se s Miroslavem Vernerem setkal právě v době, když profesor vedl archeologický výzkum v lokalitě Abúsír poblíž Káhiry. Překladatel se tehdy velmi zajímal o staroegyptské dějiny a také doprovázel skupiny českých turistů po egyptských památkách v Káhiře a rovněž na plavbách od Luxoru až po chrámové lokality v Abú Simbel při Asuánu, bráně černé Afriky. A tehdy Chálid Biltagí nabídl Miroslavu Vernerovi, že by chtěl přeložit jeho knihu s názvem Pyramidy, tajemství minulosti do arabštiny. Sám překladatel se o téhle knize dozvěděl ještě před tímto seznámením od egyptologa Dr. Tareka Awadiho, který byl tehdy ještě doktorandem profesora Vernera v Praze. Chalid Biltagi k tomu dodává: „O pyramidách se tehdy hodně psalo, ale právě Vernerova kniha je jedna z mála opravdu důvěryhodných studií o egyptských pyramidách, o jejich historii, společenských a politických podmínkách, za kterých se pyramidy stavěly. Kniha je psaná krásným populárně odborným jazykem a je obohacena o pestré ilustrace a řadu zajímavých informací, které jsem já – tehdy jako turistický průvodce – opravdu potřeboval.“ České vydání knihy bylo publikováno roku 1997, to arabské spatřilo světlo světa roku 2004 ve spolupráci s Národním překladatelským centrem v Káhiře.

Zuzana Brabcová (1959 – 2015) byla česká spisovatelka a redaktorka. Za svůj román Stropy obdržela roku 2003 cenu Magnesia Litera a nejen díky tomu se i toto její dílo dostalo do hledáčku Chalida Biltagiho. Autorka v tomto svém díle pojednává o uvěznění duší za dveřmi psychiatrické léčebny a otevírá bránu všemožným niterným rozhovorům, vrhá se z reality do snu a zpátky, stírá rozdíly skutečnosti a fantazie.

„Stropy se mi náramně líbily. Je to opravdu úžasný román, k překladu velice vyzývavý. Narace je tak magická, že jakmile vyšel můj arabský překlad, objevily se vzápětí různé recenze, a kniha se tak dostala až do akademického kruhu,“ říká Chalid Biltagi.

Zuzana Brabcová je ale především autorkou bestselleru Rok perel, který je příběhem lesbické lásky, jež otevírá brány nových tužeb a zavírá světy starých hodnot. Je vysoce otevřenou a senzační zpovědí s autobiografickými prvky, která se svého arabského překladu dočká ještě během tohoto roku. Dílo Zuzany Brabcové bývá často překládáno do řady cizích jazyků, její díla už vyšla v němčině, dánštině, švédštině, slovinštině, maďarštině, italštině a dal.

Zajímavým počinem je kniha spisovatele a překladatele Patrika Ouředníka (*1957) s názvem Europeana. Jeho tvůrčím jazykem je čeština a francouzština, sám nyní žije a pracuje ve Francii. Jeho dílo Europeana s podtitulem Stručné dějiny dvacátého věku vyšlo roku 2001 a bylo přeloženo do třiceti jazyků, čímž si vysloužilo status nejpřekládanější české knihy po roce 1989.

„Myslel jsem si, že by tato kniha mohla být pro čtenáře zajímavá. Jedná se o žánr těžko zařaditelný, který se pohybuje na hranici prózy a literatury faktu. Za pomocí humoru subjektivně hodnotí dějiny dvacátého století a různé okrajové události. Kouzlo této knihy podle mě spočívá především v jazyce, který se často jeví jako velmi dětinský až naivní. Střípky jednotlivých událostí s podtónem ironie nutí čtenáře přečíst tuto zábavnou knihu o pohromách lidstva jedním dechem.“ Na otázku, jak se Chalidovi Biltagimu tato vcelku složitá experimentální próza překládala, dodává: „Krásně. Snažil jsem se najít ten správný odstín jazyka, který by odpovídal originálu. To bývá tím nejobtížnějším momentem překladatelského procesu – vybrat tu správnou jazykovou rovinu a co nejlépe vystihnout citové zabarvení textu. Zachytit správné poselství uvnitř díla a dekódovat ho adekvátním jazykovým kódem.“ Arabskou Europeanu vydalo roku 2003 již zmíněné nakladatelství Al Arabi.

‚Europeana‘, vydalo Al Arabi.

Cizí jazyk, známá duše

Takový je tedy dosažitelný výčet českých děl, která se dočkala svých překladů do arabského jazyka a mohla se tak dostat k čtenářům naprosto jiné kultury, ale společného vnímání světa a jeho krás, třeba zrovna těch literárních. Ať je to prognostická Čapkova próza nebo naivně milá poezie Jaroslava Seiferta, ať je to apelující a svobodychtivá dramatická tvorba Václava Havla nebo moderní vize současných spisovatelů, kteří do stylu psaní vpustili experiment, ale pořád vlastně píšou o tomtéž o čem i stará generace – o člověku, o jeho nejvnitřnějším já a jeho možnostech i bariérách – vše je ve světě zahraniční literatury žádáno. A následně také přijímáno s pozitivním ohlasem. Právě literatura je totiž jedním z mála mostů, které vedou napříč rozdílnými kulturami skrytými za cizími jazyky a tradicemi, aby prostřednictvím psaného slova ukázala, že všichni lidé se mohou najít na stránkách příběhů, ať už je napíše kdokoliv. Společný autor těchto děl totiž byl a vždycky bude jen jeden: Život.

Na otázku, proč je správné, aby lidé četli knihy, mi Chalid Biltagi odpověděl: „Myslím si, že kniha je život. Tam jsme my a nikdo jiný. Pokud si chceme vzájemně porozumět, pokud chceme zbořit bariéry, přiblížit se jeden k druhému, být tolerantní a chovat se lidsky, tak musíme číst knihy. V dnešní době má snad každý sklon k tomu se neustále vyjadřovat, psát svůj příběh a díky němu se zviditelnit. My bychom se ale především měli snažit číst jeden druhého, zajímat se o jeho příběh, navzájem se doplňovat a ne se křížit.“

Na mostě, který pomáhá rozličným národním literaturám dostat se z jedné oblasti do druhé, však stojí řada barikád. Jednou z nich jsou nedostatečné finanční prostředky, druhou pak teprve dorůstající generace česko-arabských překladatelů. Bohemista Chalid Biltagi vydal už dvanáct arabských překladů ze současné české a slovenské literatury, upozorňuje také na další, zejména české spisovatelky, jejichž díla by si zasloužila svůj překlad do arabštiny. Jsou to podle něj zejména tyto autorky: Kateřina Tučková (Žítkovské bohyně), Tereza Boučková (Boží a jiná muka) či Markéta Pilátová (Žluté oči vedou domů).

Podotýká ale, že generaci dalších překladatelů je třeba si vychovat a stejně tak je důležité vést egyptskou – potažmo arabskou – společnost ještě více směrem ke čtení. O to se snaží i lety zakořeněná egyptská bohemistika včele s houževnatým Chalidem Biltagim ruku v ruce s vcelku mladým Káhirským literárním festivalem.

A tak česká literatura hledá a nachází svou cestu k arabským čtenářům. Samozřejmě že za to ale vděčíme nejvýznamnějším osobnostem českého kulturního světa. Ač jsou osobnosti Karla Čapka a Václava Havla tematicky i časově nesourodé, jsme jim zavázáni za výraznou literární stopu v zahraniční scéně. Vize budoucnosti jako lidská destrukce světa, věčná otázka touhy po svobodě, odvaha k revoluci a následné prozření – to vše nás možná s oblastí Blízkého východu spojuje víc než si dokážeme sami připustit…

Chalid Biltagi k tomu dodává: „Jakákoliv literatura je především o lidech. Z řady knih a románů, které jsem zatím přeložil, anebo jen přečetl, vždy vidím jen jediné – že je to o nás, o lidech, bez ohledu na rasu nebo etnikum, a že lidstvo má společné obavy, touhy, dilema a hodnoty, jen jsou někdy poskládané v trochu jiném pořadí.“