Ekopoezie, ale především svrchovaná básnická výpověď o životě jako takovém. O životě, který nepatří jen lidem, byť tento pojem s lidskou existencí často zaměňujeme.

Poezie

Nálada sbírky Hezké počasí osciluje mezi radostí ze života samotného (vyvěrající i ze šťastné otcovské role samotného básníka a z přítomnosti jeho malé dcerky) – a obavami o budoucí existenci člověka v prostředí, které nepřehlédnutelně nabízí stále horší a horší podmínky pro život. Štěpánek formou klidných a detailních lyrických pozorování podává zprávu o rychle se měnícím světě, totiž o změnách globálního ekosystému, které může sledovat každý, kdo dosáhl alespoň středního věku, když zavzpomíná, srovná podnebí ve vzpomínkách na dětství s tím, které známe teď.

Vzpomínání v této básnické sbírce není ale jednoduše nostalgické, je totiž součástí nenásilné analýzy světa, který se nám nekontrolovaně mění pod rukama a stále hlasitěji volá po záchraně. Štěpánek ale vlastně nezkoumá přírodu samotnou, jak by se mohlo zdát, ale spíše prožívání člověka jako zásadní složky ekosystému, na jejímž chování, totiž schopnosti sebereflexe je udržitelnost života zcela závislá. A to už je čistě básnický úkol, kterého se Štěpánek ujímá s odzbrojující upřímností a zaujatostí pro dobrou věc.

Radek Štěpánek (1986) pochází z Prachatic, v současné době žije se svou ženou a dcerou v Telči. Pracuje pro Správu Národního parku Podyjí. Vydal několik básnických sbírek, spolupracuje s Českým rozhlasem Brno, je činný i jako příležitostný redaktor nebo organizátor autorských čtení.